PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ – SCHOVAT ČI NESCHOVAT DRAHÉ VĚCI?

20.6.2012 Autor: Mili  Kategorie: Ella, Montessori doma, Připravené prostředí, Připravené prostředí  8x komentováno

Po napsání článku o připraveném prostředí u nás doma a proč mi přijde tak důležité mne napadla ještě jedna souvislost, která je dle mého docela důležitá a podstatná. Uklidit či neuklidit „porcelánový servis po babičce“ ( je to pouze příklad ) – nebo dítěti zakázat na něj sahat?

 

I zde se setkávám s dvěma nejčastějšími názory. Jedním z nich je – neuklízet – dítě se musí naučit, že na něco se nesahá – jak jinak by se naučilo pravidlům?

 

Ten druhý je zcela opačný – co nechci, aby se zničilo – uklidím. Velká část, která zastává názor první to myslí velmi dobře. Jelikož když vše uklidím, jak se naučí dítě vnímat hodnotu věcí a že na něco se nesmí sahat?

 

Rozhodně nechci hodnotit, který názor je ten správný či špatný – jen uvést mé myšlenkové pochody – pokud jste o svém názoru přesvědčeni – určitě ten správný je a nebudu ho vyvracet. I přesto se ale klaním k názoru číslo dvě – pro začátek uklidit – nebo dát na nepřístupné místo.

 

V tomto případě nezastávám názor, že se dítě nenaučí hodnotám, pravidlům a co se smí a nesmí. Naopak – myslím, že se jim naučí stejně – ale ve věku příhodném. Hlavním úkolem dítěte je přežít a naučit se žít v naší společnosti. Pravidel ( která my si neuvědomujeme – ale s dítětem velmi často ) je opravdu mnoho. Co a jak se smí. Navíc to jsou pravidla, která tvoří tato společnost a naše domácnost. Jsou důležitá – ale v mnohém se mohou lišit dle země, kde se nacházíme. Pokud přijedeme do jiné země, snažíme se také pravidlům přizpůsobit – a moc nevyčnívat. Ale dítě se jich musí naučit velmi mnoho.

 

A věřte nebo ne – dítě přesně ví jak toho dosáhnout. Něco je dáno prostě vnitřním nastavením, ale to hlavní je, že vidí a kopíruje nás! Chce být jako my – jelikož moc dobře chápe, že to je klíč. Navíc většinu věcí, které dělá provozuje pro činnost samotnou – nikoliv pro cíl ( tedy zatím ).

 

I dnes existuje mnoho článků o tom, že je dobré mít méně zákazů, být důslední a nastavovat pravidla. Dítě se je učí v závislosti na svém věku, chápání atd. Připravené prostředí se tedy chápe tak, aby se dítě mohlo pohybovat co nejvíce svobodně, samostatně a bezpečně. Aby si postupně osvojovalo, co smí a nesmí. I bez toho že na viditelném místě je právě tento drahý ( ať již ve smyslu finančním, či pro nás vnitřním ) porcelán po babičce. Těžko vysvětlíte rok a půl starému batoleti hodnotu jednoho či druhého.

 

I tak má většina spoustu omezení, kterým hůře zabráníme a které se dítě musí naučit. My měli doma čtyři omezení – pro začátek. Nevyhazovat hlínu z kytek ( což Ellu nelákalo, mohla se přehrabovat v rýži a podobně a naplnila tak tuto aktivitu ), nelézt do odpadkového koše ( což jsem důsledně vyžadovala ), nesahat na krbové nářadí ( rovněž jsem vyžadovala ) a nesahat na zařízení typu DVD apod.( což jsem důsledně vyžadovala – leč toto statečně ignorovala ). I tak se dnes a denně učila, jak se s věcmi manipuluje, s čím se házet smí, s čím ne – kam se voda leje, kam ne – jak se zachází s jídlem atd. To pro mne bylo důležité – bylo to každý den.

 

Nechtěla jsem si přidělávat další starosti s tím – že na porcelán po babičce se nesahá! Jde zde totiž primárně o to, že dítě chce užívat věci jako my. Láká ho, je barevné. Pokud dítě bude mít vnitřní hnací motor ( a má ho většina dětí – což my bohužel vnímáme jako schválnost ), nevzdá se a po porcelánu po babičce půjde. A na nás je vymezit hranici. Pokud máte dítě, které si jde a jde a jde a jde za svým – stává se z toho boj. A pokud zakazování nefunguje, přijde osvědčená metoda – plácnout přes ruku, aby na to nesahal ( jelikož ho přece musíme vychovat správně! ).

 

Myslím, že možná tomu signálu porozumí – leč nejsem si jistá, že ho pochopí správně. Možná ho nezastaví ani to – a já osobně raději budu vkládat u malého batolete energii do důležitých věcí, které potřebuje každý den a jsou důležitá ( jak se zachází s jídlem, že se věci uklízí atd. ), v tomto konkrétním období.

 

U některých věcí jsem pochopila, že vymezování hranic může být marný boj ( dvd atd. – jelikož ho užíváme často a ty čudlíčky jsou tak lákavé – zmáčknu a něco se děje :-D ) a raději jsem ji postupně s ohledem na věk naučila věci užívat. Což je varianta, která se vyplatí vždy! Jelikož pokud vědí jak s věcmi manipulovat a dodržují pravidla – pak nic nebrání tomu, aby mohly věci užívat samostatně.

 

Těžko mu vysvětlím, s kterým talířem ano, a s kterým ne – nikoliv v roce a půl. Na třech, pokud umí s věcmi manipulovat, dodržovat hranice – pak je vhodný čas klidně vrátit věci zpět. Jelikož věci lépe chápe, naučilo se hodně pravidel a jsem schopna mu je předat.

 

Většina z nás ví, že 100x ne za den dítě přestává vnímat – a pokud pochopí ty nejdůležitější pravidla každého dne – má šanci lépe zvládnout ta další. A věřte, že to funguje! Díky dalším aktivitám v Montessori se naučí tolik, že eliminuji to, že je vnímat nebude.

 

A hlavně, nemusím se o servis bát, nemusím s dítětem bojovat, nemusím používat metody, které mu stejně nic nepředají. Nevěřte tomu, že se nenaučí s věcmi zacházet. Naučí – jen potřebují čas. Ten správný čas. Je na vás, jaká metoda je pro vás přijatelnější.

 

Krásné dny.

Mili

8 příspěvků k PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ – SCHOVAT ČI NESCHOVAT DRAHÉ VĚCI?

  1. Silvie dne 20.6.2012 v čase 13.15

    Kloním se také ke dvojce. Tedy prostředí „připravit“, protože „ne“ se pak ztrácí účinkem a jsme oba otrávení. Ale ještě mám i zkušenost s tou druhou částí co píše Mili. Dělám Tomíkovi různé hračky a hodně maminek mi pak píše, že by to u nich nevydrželo. Já jsem nejdřív začala s garáží typu „díry v krabici“. Sice ta garáž si zažila, ale docela přežila. A až ji začal trochu respektovat, tak jsem zkusila další, vymakanější. Občas mu sice připomenu, že už má 15kg, že není dobré na ni sedat, ale garáž i ostatní věci máme stále a zničené nejsou. Oni k tomu musí dorůst.. :-) Si

    • Mili dne 20.6.2012 v čase 13.35

      Si, to co jsi zmínila je fakt zajímavý pohled. S tímto se setkávám také často! Že s tímto výtvorem by si jejich děti nehrály – a ještě by řekly, že to je hnusné :-D No, já bych asi reagovala, že si mohou vyrobit vlastní lepší a nehnusné od maminky :-D Tady může být i část na tom, že si to vyrábí sami – věnují tomu energii. Myslím, že toto je staré jak historie sama – věcí, které si vytvoříme sami, dáme do nich čas, a energii si často vážíme mnohem více. A pokud by si na ni lehnul a garáž se rozbila? Je to super zkušenost – nehartusila bych, jen se jí pokusila opravit. Předpokládám, že je větší šance, si příště dát pozor. Ella má všeobecně k věcem velmi dobrý vztah – nedokáži si vzpomenout co kdy rozbila – ale ono plastová koupená je prostě jiná než ta, kterou vyrábíme pár dní. Určitě jednou bude chtít jiné věci, ale to předání a práce snad v ní něco nechá. Jsem odpírač plastových náhrad – pokud něco chce – vyrobíme si to. Určitě je to dáno její povahou, ale i tím, že prostě nejdříve zkusíme, než koupíme.

      • Silvie dne 20.6.2012 v čase 20.18

        snažím se, když se něco pokazí vysvětlovat „příčina-důsledek“. Ale třeba s koupenými autíčky dělá „bouračky“ a s dělaným (krabicovým) nic takového nezkoušel..

  2. potvrzuju dne 20.6.2012 v čase 22.16

    mám úplně stejnou zkušenost – co jde, určitě schovat z dosahu, co schovat nejde nechávám „osahat“ pod dozorem případně učím obsluhovat a vše ostatní je volně k dispozici – u prvního dítěte se mně to stoprocentně osvědčilo, teď testuju na druhém ;o)
    hanka

    • Mili dne 21.6.2012 v čase 21.19

      Hanko, děkuji – u nás to funguje stejně ;-) Doufám, že u druhého se metoda také osvědčí. Mili

  3. Eva U dne 8.9.2012 v čase 15.02

    Mili, já tak trochu čekala, že budeš zastávat názor, že je prospěšné, pro dítě, servis po babičce nechat přístupný a trvat neustále na tom, aby se ho dítě nedotýkalo(a naučilo se respektovat určitá pravidla) a názor máš kupodivu opačný. Stejný teda jako já. Já teda dospěla až do extrému, že schovávám i puzzle, různé skládačky, některé montessori hračky. Starší dcera neobratným zacházením třeba puzzle dost často smíchala, omylem shodila do krabic s jinýma drobnosběrnýma hračkama a bylo vymalováno, nikdy se už všechny díly nenašly a puzzle se muselo vyhodit. Mladší batole už snad ani nekomentuju. Moc to neodpovídá principu montessori připraveného prostředí, ale líp se nám od té doby uklízí, pro děti není uklízení tak složité. Když chce batole nějakou speciální dražší či „drobnosběrnou“ hračku, stoupne si ke skříni, zavolá a společně potom tu, kterou chce, vybereme. Starší si řekne. Od té doby máme rozbitých a zničených hraček daleko méně.

  4. Martilli dne 13.9.2012 v čase 15.24

    Také jsem pro bezpečné uložení, konec konců jsem přesvědčená, že to prospívá i dospělým, že si na díky tomu líp uvědomí, co má pro ně samotné hodnotu a co nikoli. A že někdy ta vnitřní cena, kterou jsme si mysleli, že věc pro nás má, pomíjí ve chvíli, kdy věc na očích nemáme. Měla jsem po mamince dva hrnečky… lpěla jsem na nich a pak se objevilo v naší domácnosti první batole a hrnečky putovaly dozadu na horní poličku v kuchyni, když tu bylo druhé batole, tak jsem je přesunula v krabici na půdu. A víte co? Teď se třetím batoletem jsem si uvědomila, že mi ty hrnečky vlastně vůbec neschází, že v nich moje vzpomínky na mámu ukryté vážně nejsou :) a tak putovaly do bazaru. A naopak jsem si uvědomila, že jiné věci tu hodnotu mají, takže se těším, až je z té půdy zase jednou přinesu dolů :)

    • Mili dne 13.9.2012 v čase 21.40

      Dobrý den, to je moc krásně napsané. Děkuji za tak krásná slova. Btw: zjistila jsem, že nejvíce lpím na věcech, které jsme vyráběly s Ellou. Ty kupované s přehledem oželím, ten zbytek je neskutečně těžký! A to jsem si o sobě myslela, že zase tak lpící člověk nejsem – a zjišťuji, že na něco velmi. Přeji aby ty kousky, které jsou zatím schované, svou pravou hodnotu neztratily! Krásné dny. Mili

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*