PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ DOMA

14.6.2012 Autor: Mili  Kategorie: Ella, Montessori doma, Připravené prostředí, Připravené prostředí  13x komentováno

O tom jak to vypadá u nás doma, už bylo zdokumentováno dost. Cením si všech názorů, jelikož chápu, že to vypadá trošku nestandardně a vede to k úvahám, zda je to opravdu potřeba, přizpůsobit doma dětem takto domácnost? Ty děti to zvládnou i bez toho.

 

Zcela určitě ano – neříkám a nechci někomu vnutit dojem, že bez toho to prostě nejde. Jen se zkusím osvětlit ( konečně, jelikož ty články slibuji dlouho ), proč to tak máme – jaké to může mít důvody či výhody. A stále se točíme kolem jedné věci – samostatnosti. Samozřejmě je zcela na každém jednotlivci, jak ji vnímá a co od ní očekává. Pokusím se zamyslet nad určitými věcmi a zcela v klidu je vyhodnoťte jako pro vás nepotřebné, nepřijatelné, zbytečné – dosaďte si sami.

 

Pro mne je dítě samostatné v okamžiku, kdy například v momentě ( beru prosím jeden příklad ), že má žízeň je schopno vzít si sklenici, nalít si pití a napít se. Bez mé asistence. Samozřejmě toto závisí na věku. Ročnímu dítěti to pití s největší pravděpodobností naliji, dvouleté to může zvládnout již zcela samo. K tomu mu ale já musím vytvořit PODMÍNKY.

 

Jednou z těch podmínek je to, že si umí případně to pití nalít – k čemuž slouží aktivity praktického života, kde přelévání může natrénovat. Ta druhá podmínka je, že si může vzít samostatně tu sklenici. Jelikož v okamžiku, kdy je sice schopno si pití nalít, má připravenou konvičku s pitím, ale musí přijít za mnou ( nejlépe když mám ruce naprosto upatlané od těsta ), a požádat mne o sklenici není samostatné – je na mně závislé. Případně musí počkat, až já si umyji ruce a sklenici mu podám – je tedy odkázané na mou pomoc. A těchto situací za den mohou být desítky. Čímž ale nepopírám, že nemusí být vždy špatné, naučit se čekat, nevím, zda je to ale žádoucí u věcí, které je schopno zvládnout samo – krom toho je na nás v batolecím věku odkázáno v mnoha činnostech – proč tedy věci, které dítě zvládne neumožnit – a neulehčit tak nám i dítěti.

 

Upřímně, krom toho, že mu částečně ( zcela věřím tomu, že často nechtěně ) bráníme v samostatnosti, děláme ho závislým, to zcela jistě je nápor i na naši nervovou soustavu. Pokud chceme uvařit oběd a plníme 30 požadavků – určitě zrovna nejásáme. Ale většinu z toho můžeme eliminovat – což bude určitě fajn nejen pro nás, ale i pro to dítě.

 

Proto se tak často zdůrazňuje připravené prostředí. I proto máme doma to, co máme. Zkusím to vzít z jiného úhlu pohledu. Zkuste si představit, že se ráno vzbudíte v cizí místnosti, kde vše je ( schválně to přeženu ) 2x větší. A vy máte žízeň, hlad, potřebujete se obléknout. Krom toho máte jednu velkou výhodu – kterou děti nevlastní – máte lepší motoriku, vyhodnocení situace, následnost děje atd. Ale linka je na výšku ve třech metrech, sklenice ještě výše – na pití nedosáhnete, háčky na oblečení jsou rovněž vysoko, stupínek ani štafle nejsou k dispozici. Jak si poradíte? No, asi by nám nezbylo doufat, že přijde obr, který bude rozumět vaší řeči a bude mít čas vám sklenici podat, a vodu nalít. Pokud byste tam měly fungovat, musel by vám někdo obstarat štafle a mohly byste doufat, že to s nimi zvládnete, jinak jste odkázaní na někoho jiného. A já předpokládám, že ta bezmoc by vás omezovala – mne tedy rozhodně.

 

Nedávno jsem byla na přednášce, kde jedna paní vznesla velmi zajímavý dotaz. S ohledem na to že mám pouze jedno dítě, jak bych řešila situaci, že by se mi narodila druhé dítko – co s těmi policemi? Přeskládat – jelikož dole je sklo? Není to zbytečné?

 

Záleží na úhlu pohledu, co chcete a jak to chcete. A ano, já bych to přizpůsobila. Věci v polici bych prostě přeskládala. I kdyby mi to zabralo hodinu – je to jen jedna hodina mého času. Sklo bych dala do polic, kam se dostane pouze Ella, ve spodních by byly věci pro mrňouska – tedy například plastové misky atd. Aby si neublížilo. Ale Ella by zůstala samostatná, mladší dítko by mělo své místo – a my dospělí také své. Každý dle svých možností.

 

A to z mnoha důvodů. Pokud si zařizujete domácnost s někým, pravděpodobně si ji zařizujete tak, aby bylo dobře vám dvěma. Když jsme byly s manželem sami, zařídily jsme si to dle nás, byl zde kompromis, to jak a co kdo potřebuje. V čemž vidím nutnou dávku respektu – žijeme zde dva! Pak přišla Ella. Toto je společný prostor nás všech – tedy přizpůsobili jsme ho tak, aby i ona se zde mohla pohybovat svobodně a bezpečně! A v rámci jejího věku, možnostem se jí to přizpůsobuje nadále – aby mohla být samostatnější a nezávislejší. Pokud by přišlo další dítě – opět bychom se dané situaci přizpůsobili všichni! Jelikož my tvoříme tuto domácnost – s ohledem na naše predispozice, možnosti atd. Přijde mi to tak správné a respektující.

 

Přeci to tvoří naši domácnost – všichni členové, které se v ní pohybují. Pokud by u nás dlouhodobě žil člověk na vozíku – snažili bychom se tomu také přizpůsobit. Předělat to jeho možnostem, které jsou omezené – ale i on chce být co nejvíce samostatný. Nemnoho z nás chce být závislým na možnostech druhých – v čem by to mělo být u dětí jiné? Hlavně když jejich jediným cílem je být jako my? My jsme pro ně ty vzory – chtějí být ( do určitého věku samozřejmě ) jako máma a táta. Chtějí se naučit žít v naší společnosti, přizpůsobit se jí, pochopit pravidla jak funguje. Proto přeskládat poličku pro dítě mi přijde to nejmenší. Ano, je to možná částečně omezující ( i když já to tak nevnímám ) – ale já dosáhnu výše, takže tam zcela a jednoduše mohou být věci, které nejsou momentálně pro dítě potřebné k dennímu životu – ale pro něj to je přínosné. A jde o úhel pohledu – mně je jedno, jestli pánev vytáhnu zespodu či z vrchu ( je to minimální ústupek ) – ovšem to, že dítě si sklenici podá samo je rozhodně větším plusem. Třeba už jen pro sebevědomí dítěte. Ale jak říkám – tak to vidím já – vy rozhodně nemusíte.

 

To tedy vede k tomu, že police – nebo věci, které dítě potřebuje, jsou umístěny nízko. Je zde raději méně věci, ale přehledné. Police jsou otevřené, aby dítě bylo schopno si věci vyndat, uklidit a mělo je přehledné. Učí se tím mnohem lépe a je to pro ně přehlednější. Pokud máte skříňky s dvířky – dá se nalepit obrázky na ně, kam co patří. Nebo dovnitř do polic. Dítě si rychle na tento systém zvykne – je pro něj přehledný. Navíc se učí mnohé informace.

 

Velké krabice na hračky plné všeho možného nejsou dobrou volbou. Dítě ji většinou vysype. Problém je pak donutit ho uklízet. Ono všeobecně – nevím, jak to máte vy – ale pokud bych měla vše, co potřebuji v kuchyni v jedné velké bedně a musela jí kvůli vařečce vysypat – určitě z toho moc nadšená nebudu – ale asi nebudu mít jinou volbu. Navíc potřebuji vařit večeři ( to že dítě staví vláček a nebere se to jako práce – o tom se zmíním jindy ), a někdo přijde a bude se dožadovat uklizení. Bude se vám chtít do té hromady teď hned? Budete vědět, z kterého konce začít? My máme přece jen už nějaké návyky – ale upřímně – bavilo by vás to? Nebo jste rády, že víte, kde co máte?

 

Jasně, je těžší dítě naučit věci vracet na místo. Ano, zabralo mi to pár týdnů neustálého ukazování. A ano, dnes tento problém neřeším. Což pro mne je lepší volba. Pár týdnů versus několik let. Ušetřeno mnoho času, nervů – dohadů s dítětem. Ušetření radikálních řešení, bojů a zkoušení kdo z koho.

 

Je jisté, že i u nás se vše vyvíjelo. Postupně – jak Ella rostla – v rámci jejích zkušeností, samostatnosti, možnostmi a potřebami. Měnilo se to postupně – dle míry její potřeby. A samozřejmě v rámci její BEZPEČNOSTI!

 

Stačí k tomu málo – projít si domácnost a zkusit se na to podívat z pohledu dítěte. Co potřebuje každý den? Co mu může ulehčit být samostatný? Myslím, že kvůli tomu nemusíte ani na čtyři, abyste našly věci, které byste mohly uzpůsobit velikosti a možnostem Vašeho dítka. A to je připravené prostředí. Nejen v  Montessori školkách je toto vše uzpůsobeno dětem. Věci jsou ve výšce, kde na ně děti dosáhnou. Mají nízké stolečky, židličky, aby se jim dobře sedělo. Mají nižší toalety – dokonce i nízko umyvadla. Vše je tam přizpůsobeno tomu, aby děti tyto základní věci zvládly, sami. Doma je to určitě složitější – ale jistě ne nemožné. Je jen na nás, co a jak vyhodnotíme jako důležité, či zbytečné.

 

O tom, jak jsme vytvářeli připravené prostředí u nás doma – návaznosti – napíši někdy jindy.

Mili

 

13 příspěvků k PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ DOMA

  1. Jana Ashford dne 14.6.2012 v čase 12.56

    Vyborné, vďaka!

    • Mili dne 14.6.2012 v čase 17.29

      Já děkuji. ;-) Mili

  2. Co když...? dne 14.6.2012 v čase 14.50

    Dobrý den,
    je to moc zajímavé, myslím celkově montessori doma, ale co když nemám podporu u manžela? Když s ním mluvím, jak bych si představovala vychovávat naše dítě, že to není jen na mě, ale na nás obou, mám pocit, že je mu to fuk, nebo že by snad volil klasickou výchovu, kde jen dospělí mají moc. Nevím jak ho přesvědčit, nemá zájem si cokoliv o tom přečíst. Jak na to připravit partnera?)

    • Mili dne 14.6.2012 v čase 17.35

      Můj manžel také zásadně nic nečte ;-) V tomto neporadím, u nás zabralo to, že viděl, že to funguje. Většinu času jsem s Ellou byla doma já – takže jsme se tak nějak učily a předělávaly to spolu. Manžel to akceptoval – a postupně se začal zajímat. Výhoda byla, že to nesabotoval – a tak nějak jsme si na to postupně zvykli všichni společně. Já bych to asi nelámala – prostě bych dělala jak to cítím nejlépe – a postupně třeba vysvětlovala, proč vám to přijde lepší. Mili

    • LucieK dne 24.6.2012 v čase 11.00

      Vezměte ho na týdenní pobyt Respektovat a být respektován s manželi Kopřivovými, ráno jsou „přednášky“, ale je to spíš diskuse, odpoledne volný program. krásná příroda okolo, určitě to lze nazvat rodinnou dovolenou, my jsme to tak měli. není to drahé a můžete si být jista, že to navždy změní jeho přístup k dětem

  3. vnímám to stejně dne 15.6.2012 v čase 9.39

    Dobrý den, mluvíte mi ze srdce. Protože jsem velmi vytížená a zároveň líná na to, abych „obskakovala“ syna kvůli pití a jídle, tak jsem ho od mala vedla k samostatnosti. V okamžiku, kdy potřebuje mou asistenci, poznám, že je třeba mu přizpůsobit podmínky. Nedávno, cca ve věku 2,5 roku, začal mít zájem o aktivní přípravu jídla. Ne jen házet brambory do hrnce, ale mazat chleba, rozbíjet vajíčka a pod. Takže jsem mu vyhradila šuplík, kde má své nádobí, a obsluhuje se naprosto sám. Je schopen ráno vstát, vzít si z lednice kefírové mléko, nalít si ho, a cokoliv připravím do lednice ke snídani, tak si to vyndá a nají se. Stejně tak si své umyté nádobí uklízí. Líná matka je spokojena :) Slovem „líná“ narážím na knihu Líný rodič od Toma Hodgkinsona (snad to píšu správně).

    • Mili dne 16.6.2012 v čase 10.10

      Škoda že tady nemám palec nahoru ;-) Skvělé, jsem ráda, že jste našla něco co je přínosné pro vás oba. A myslím, že je to občas těžší – nezasahovat, než dělat za děti. Ale předáme jim dle mého mnohem více. Přeji krásné dny plné nových výzev a větší samostatnosti. Mili

  4. Silvie dne 15.6.2012 v čase 20.03

    Dobrý večer, Mili. Stále to nemáme tak dokonalé jako vy, ale postupně docházím na to, co by se dalo posunout, usnadnit, „povolit“ (z hlediska bezpečnosti). Před půl rokem jsme byli na zavřených skříňkách v kuchyni (nejraději by přebral koš) a nyní máme přístupný koš, tříděný odpad a nikde není nic rozházeno, „nehrabe se“ v tom. Neustále dospívá :-) .Má svůj šuplík s nádobím a nově jsem mu dala níž kapesníky – no, „matka objevila Ameriku“ a syn se nemusí stále dožadovat „soplík, vysmrkat“. (no, někdy dožadovat a jindy je to pohodlnost,kdy se mu nechce samotnému smrkat, ale to je zase jiná :-) ). Prostě stále člověk přichází na nové věci, které by mohly být níž nebo jinak. ;-) Si

    • Mili dne 16.6.2012 v čase 10.12

      Si, nevím, zda to máme dokonalé – každý to vnímá jinak :-D Ale rozhodně nemyslím, že jsme měřítko na cokoliv. Ale vím, jak jste to myslela – a velké díky. A ono – vypadá to jednoduše ( kapesníky ), ale my bereme věci už jinak a opravdu si myslím, že to objev je ;-) Moje zkušenost je, že pokud děti pochopí, že je fajn dodržovat pravidla, jelikož to s sebou nese větší „svobodu“, přistoupí na tu hru velmi rády! A já držím pěsti k mnoha skvělým objevům, které udělají radost vám i synovi. Mili ( P.S. s tím, že se nechce – takových historek věřím je hodně, u nás rozhodně nevyjímaje ).

  5. Pinkie dne 17.6.2012 v čase 22.42

    Mili, děkuji za skvělý článek! Zase mi přinesl nový pohled na věc, obzvlášť trefné mi přišlo přirovnání krabice s hračkami a kuchyňskými potřebami:) A část o přizpůsobování domácnosti všem členům rodiny je taky výborná k zamyšlení. Ať vám to jde tak krásně i nadále!

    • Mili dne 18.6.2012 v čase 7.42

      Pinkie, děkuji. Jste moc laskavá ;-) Doufám, že mi energie ještě chvíli vydrží – nějak se to teď nakupilo a začínám mít dojem, že už nemám moc zajímavého, co bych mohla ještě přidat. Mili

  6. lenka dne 20.6.2012 v čase 12.46

    Mili, zaujmavy clanok.
    V com uplne suhlasim je zamietnutie tych bordelarskych krabic a vaniciek na vysypanie, ked som ich zrusila uplne mne i detom odlahlo.
    Musim vsak povedat,ze je to asi v realnom zivote aj o kompromisoch, najma vo viacdetnych rodinach. Ak mate vsezrave a vsadevyliezajuce batola, tak asi misky so strukovinami i farby a noznice, ci malicke puzzle isto date co najvyssie aj ked viete ,ze tam ani starsi surodenec nedociahne.
    U nas je problem aj tym ze je tych veci vela. Ako riesit ked mate jednu malu detsku izbicku a dveti deti s rozdielnymi zaujmami danymi vekom i zalubami?
    Plus mozno vlastnych vytvoroch deti?

    Podla mna samotne pripravene prostredie ulahcuje, ale nezarucuje ucenie, ci samostatnost.Na to je potrebne viac.
    mojou zasadou je, ze dobry rodic nie je ten, co dietatu len ulovi ryby,treba ich aj naucit aj lovit samych,postarat sa o seba. Jednou z veci, ktoru som sa pritom naucila ja, je veeeeeeela trpezlivosti . Niekedy je lahsie dietatu obut papucku ako cakat a sty krat ukazat znovu, ktora patri na ktoru nozku a ako sa zapne.Cakat s istotu ,ze isto raz zvladne,lebo chce.

    • Mili dne 20.6.2012 v čase 13.29

      Lenko určitě! Vždy se snažím zdůraznit, že vše je dáno naší povahou, povahou našich dětí a možnostmi! Pokud žiji v 2+1 mám jich omezeně – o tom naprosto nepolemizuji a hledá se to nejlepší řešení pro všechny! Toto je pouze náhled, není to všemocné. A připravené prostředí je pouze jedna část – není všemocná ani všespásná. Jen může některé věci prostě a jen ulehčit. Je to jen zamyšlení a pohled jedné mámy ;-) Důležité je, že vy to máte tak, jak to vyhovuje vám. Mili

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*