TÁCKY V MONTESSORI PEDAGOGICE

17.5.2013 Autor: Mili  Kategorie: Ella, Montessori doma, Praktický život, Připravené prostředí  12x komentováno

Několik Vašich dotazů se týkalo používání tácků, proč se používají a zda to má nějaký význam.

 

 

Tácky najdete všude – ale zaměříme se na praktický život. Jsou to první činnosti, s kterými se dítě teoreticky setká – a Montessori doporučuje tento postup. Dítě se zde seznamuje se základními činnostmi – aby bylo samostatné.

 

 

Zahrnuje prakticky cokoliv z každodenní péče – samoobsluha, práce v kuchyni, praní, práce se dřevem či jinými záležitostmi z oblasti „kutilství“, atd.

 

 

Činnosti se předkládají jednotlivě a izolovaně – právě na tácku. Důvodem je, že aktivity jsou přehledné. Děti si je dokáží přenést na stoleček a tam s nimi pracovat. Na každém tácku je vše, co je pro danou aktivitu potřeba ( v případě mokrých aktivit tedy např. i houba, aby vylité případně utřely atd ). Tedy je to zcela jiná situace, než když si dítě vyndá věci a nějak s nimi manipuluje.

 

 

Aktivity jsou tímto tedy předkládány samostatně dle činnosti, kterou si dítě chce „procvičit“. ( Je zde zcela na nás, odhadnout vývojové fáze, nabízet či připravovat aktivity ). Díky tomu je zřejmé, co má dělat – a má větší šanci se na danou činnost soustředit a není rozptylováno čímkoliv jiným. Mnoho dotazů na přelévání se týká toho, že děti si mohou přelévat třeba ve vaně. Ano, jistě mohou, ale tam není potřeba opravdové soustředění, mohou to vylít a nic se nestane – nemusí napravit chybu.

 

 

Aktivity jsou na tácku připraveny k použití. Děti tedy vědí, v jakém stavu si pomůcku vzaly. Pokud činnost dokončí, měly by ji uvést do stavu původního. Učí se tedy práci dokončit a uklidit, i respektu k druhým – je připravena pro další použití ( kdyby je neuklidilo – nemohl by pracovat ten, co si ji vybere poté ). Po dokončení práce ji vrátí na původní místo – učí se tak rovněž orientaci v prostoru.

 

 

Navíc, pomůcku si mohou vzít pouze, pokud je na svém místě – což znamená, že s ní nepracuje nikdo další. Aktivity si vybírají dle svého uvážení, touhy a potřeby. Neurčuje se systém, s čím mohou pracovat či nikoliv ( samozřejmě doma máme jiné podmínky a možnosti, a zcela určitě nedáme dítěti třeba ostrý nůž v nízkém věku jen proto, že ho chce – vždy se orientujeme stupňem vývoje daného dítěte) .

 

 

Jedinou podmínkou je, že pomůcka musí být dítku předvedena – nikdy s ní nepracuje bez předchozí ukázky. Eliminuje se tím to, že dítě nepracuje správně, chybuje. Tato část je velmi důležitá.

 

 

Tyto aktivity jsou pouze předstupněm k tomu být naprosto samostatný – a věci pak propojovat v celek, nebo využívat v reálném životě.

 

 

Krásný den.

12 příspěvků k TÁCKY V MONTESSORI PEDAGOGICE

  1. Jana dne 18.5.2013 v čase 15.28

    Dobry den Mili,diky za clanek. jak mam resit problem, ze se syn vubec nechce podivat na predvedeni ( ode mne, protoze v montessori pracovne kdyz to predvadi instruktorka, tak si vetsinou da rict), je to mnou, co asi tak muzu delat spatne? Jsou mu dva roky a tacky nam vubec nejdou, bud si na ne donese jeste neco jineho co tam vubec nepatri, nebo si zase veci z nich odnese uplne jinam, nepracuje tak jak by se melo a o uvedeni do puvodniho stavu veci uz se neda vubec ani mluvit. Vybiram mu spatne aktivity? uz jsem z toho byla tak zoufala, ze jsem to na nejakou dobu uplne zrusila, coz samozrejmne neni cesta. Budu rada za nejake tipy. Diky

    • super dne 19.5.2013 v čase 22.12

      Jano, ráda bych napsala svoji zkušenost. Mám syna a jakobych to psala já za Vás. Kolem dvou let jsme zkoušeli Monte centra a stejný problém. Měla jsem pocit, že Já chci ho vést podle Monte.Mají skvělé pomůcky, nápady a je to ze života… Nikdy nepracoval, jak bylo předem naplánováno. Chtěl zkoušet věci po svém, rovnat tak, jak on chtěl, ne tak jak se po něm chtělo atd, házet např. fazolky všude okolo a ne do misky…Tehdy jsme do centra ani pravidelně nenastoupili, vzdala jsem to a dnes jsem ráda. Monte je pro mne velikou inspirací, tyto stránky rovněž (Mili, veliké díky za ně). Sama jsem vzdělaná odborně v Monte a jiných alternativních směrech, jsem pedagog. Ale pochopila jsem, že to mně se líbí MOnte a Já sama bych byla spokojená v Monte školce a ne můj syn. Syn je nyní (4,5 roku) nesmírně tvořivý, má originální nápady, aktivní, bystrý, chytrý atd… a o nic nepřišel, když nechodil do Monte. Prostě to není jeho styl…a teprve teď (od cca 4 let) je ochoten zkusit dělat věci, jak se „mají“ podle nachystaného tácku, podle toho, jak mu to předvedu já, teprve teď vnáší do práce jistý řád. Pak si stejně ale najde svoji cestu. Uvedení do původního stavu je další problém, musím vždy připomínat, vše „mít pod kontrolou,“ pak uklízí a je s ním radost být. Ale sám od sebe zřídka. Prostě si myslím, že někdo i toto má v sobě od mala a někdo ne a nějaké Monte, Dalton či jiné na to nemá vůbce vliv. Prostě to odemne chce dobrý příklad a pevné vedení, což je náročné, přiznejme si. Myslím, že se některé věci v Monte přehání a toto, co popisujete, je jedna z nich. Myslím, že řada dětí není ještě zralých pracovat systematicky např. ve dvou letech, nebo to není jednoduše jejich šálek čaje. Iveta

      • Jana dne 20.5.2013 v čase 13.05

        Diky moc Iveto za vas prispevek!!!

      • Klarchen dne 23.5.2013 v čase 13.30

        Taky moc děkuju za příspěvek. Můj skoro dvouletý syn taky zatím jede podle svého…Třeba přesýpání – hrozně ho baví hrát si na písku nebo doma v bazénku s čočkou, ale na vymezeném místě-tácku se nechytá, chce házet materiálem okolo apod. Tak ho nechávám, jak mu to vyhovuje a občas zkouším s táckem, jestli se něco nezměnilo… Nebo třeba ho učím třídit umyté příbory – má obrázky jednotlivých příborů a k těm je spolu přiřazujeme, on bezpečně pozná, co je co, ale tak po třech kusech už ho to nebaví a zkouší řezat nožem do podlahy, narychlo nahází příbory na jednu hromadu nebo je rozmetá všude okolo….I u jiných třídících aktivit (třeba zvířátka a jejich přiřazování k obrázkům) – pozná, co k čemu patří, ale naprosto ho nebaví to zvířátko na obrázek umístit, to nepovažuje za důležité a udělá to jen, když ho k tomu dovedu (což mi přijde blbost)…tak různě zkouším, aktivity mu přizpůsobuju(moc díky za tyto stránky!), no a jsem moc ráda, že tu píší i jiní, že ne všude to jde tak hladce :)

      • Hanka dne 28.5.2013 v čase 1.52

        I ja moc dekuji za tyto stranky, Mili! Je to cesta, jak Monte, resp. ty naherne aktivity vstoupily i do naseho zivota. Tacek nam funguje 100% jen na koralky, na lepeni, malovani, modelovani… uklizene misto na stole. Ja stale bojuji s rozsypanymi hrackami, SPOLU ale funguje:-), na druhou stranu, nektere veci (kuchynske nadobi) uz dcerka uklizi sama – hlavne u babi:-) Sama zjistuji, ze se 2 malymi detmi (3 roky a 10 mesicu) je priprava ci realizace aktivit narocnejsi. Hodne si cteme, basnickujeme, znakujeme, zpivame, spolecne vesime pradlo, pereme, vyndavame mycku, … Prestoze Monte u nas nefunguje v plnem rozsahu, zrucnost a obratnost svych deti vidim denne:-)

      • Monti dne 26.3.2014 v čase 14.08

        Ahoj holky.Jsem rada,ze jsem si vás článek přečetla.Zrovna včera jsme byli v monte úplně poprvé.Malemu je 18.mesicu a přesně,jak jsi napsala.Vubec nechce dělat to,co se mu nalajnuje.Do balonků kopal,ne házel.maly balónem zase házel a už vůbec nechtěl sedět na podložce,jak nám paní řekla.umi skákat i zvedat kolika apod.ale ne zrovna,když to všechny děti dělají.radeji zapinal a vypínal světlo a chtěl pořad pryč.samozrejme tedy pořad řval.vsichni se na nás dívali a bylo to proste cele nepříjemné.jinak se mi to taky moc líbí,ale malý je šťastnější venku a ne byt zavřeny v malé místnosti.byla jsem z toho docela rozhozena a večer jsem ani usnout nemohla.Ale opravdu si tady čtu a cítím to dobře,ze to proste není jeho šálek. Par hraček taky máme,malému se líbí,ale když je v klidu..diiiiiky,ulevilo se mi,Lenka

  2. Lenka N. dne 24.5.2013 v čase 12.48

    Já myslím, že je hrozně důležité senzitivní období dítěte. Z něj vše vychází, jím se dítě řídí (ne nápadem mamky). Pokud hází fazolkami, místo aby přesýpalo, nebo přendávalo, může třeba sledovat dráhu padajícího předmětu, vnímat prostor kolem sebe, uvědomovat si gravitaci – základy fyziky, nebo chtít rozvinout hrubou motoriku a na jemnou přijde prostě čas jindy. Udělejte z toho aktivitu! Jděte házet třeba kamínky do řeky, třeba vás překvapí, jak dlouho u toho vydrží. Nebo můžete fazolky rozhazovat v nějakém malinkém prostoru (jestli máte třeba samostatné WC, kde se dá snadno zamést?) Nejdůležitější je, myslím, vcítit se do dítěte. Taky je to věc na montessori nejtěžší, než do toho člověk trochu přijde. Mili tohle umí skvěle.

    Kolem 2 let je super začít nabízet typicky montessori aktivity, ale opravdu se to „rozjede“ až později, když má dítě zkušenosti, s tím je třeba počítat. Mám syna 21 měsíců a někdy tácky použijeme, ale spíš je to taková moje zkouška, jestli UŽ :-) . Například jsem mu dala přenášení vody houbou a nakonec přeléval, ale ta koncentrace tam ještě není, přesýpání se zatím neujalo, vyčkávám. Máme vkládačky (kruhy různých průměrů – na tácku, měli jsme i 1. vkládačku – kuličku taky na tácku), šuplíky, prostě věci pro „mrňata“, ono to přijde:-). Někdy naopak obdivuji ten vývoj. Když nedal kroužky na vodorovnou rovinu a teď už navleče:). Každý krok vpřed je úspěch! Hlavně si s dětmi užívejte a netrapte se:) L.

    • Klarchen dne 26.5.2013 v čase 11.04

      Díky moc za příspěvek! Házení na wc zní dobře, to asi zkusíme, protože házení čehokoli teď jede – jenže to zkouší autama, tvrdýma kostkama aspol., což nejde(a třeba papírové koule, co nabízím jako alternativu úspěch nemají…)…. Jinak hodně chodíme k vodě, loužím a hází do vody nebo do kanálů…Teď mě napadlo, že zkusím něco jako kanál udělat z krabice a na dno dát „něco“ co bude při dopadu cinkat – to by mohlo fungovat… Dobře taky na návštěvě fungovalo házení míčkama v sítí uzavřené trampolíně, ale tu nemáme doma k dispozici, přemýšlím jak to nahradit alternativně…

      Další, co ho začlo bavit jsou domy – furt chce stavět z lega pro auto, psa….tak možná tohle téma zkusím taky nějak rozvinout. A pak taky ho baví furt zandavat a vyndavat plyšové řidiče z dvou velkých náklaďáků… :) Díky za připomenutí, že hlavně tohle je potřeba sledovat, i když to vím, dost často od toho ujíždím…

  3. super dne 26.5.2013 v čase 17.41

    Lenko, napsala jste to krásně. Ještě k mému příspěvku chci dodat, že by mne docela zajímal komentář osvíceného psychologa na právě aktivity v Monte okolo 2 roku, s tím, že moje zkušenost je, že holčičky se chovají kapku jinak, než kluci. Samožřejmě tehdy nastoupila moje intuice – každá maminka ji má skvěle vyvinutou – a rovněž jsme, místo do centra Monte rovnat věci podle algoritmu, chodily k potoku házet kamínky, v poli jsme rozebírali klasy obilí, nebo nastopila bouchací fáze – kladívko, zatloukačka, dokonalé bylo roztloukat kladivem křídy na chodníku a pak se v nich patlat. U nás se křídy roztloukají kladívkem dodnes, brousí se pilníkem a řežou pilkou. Pak se do nich bouchá a sleduje se, jak je vzduch barevný… kreslím s nimi jen já a to, co po mně syn žádá:))Pamatuji si, že tehdy maminky holčiček nad tím kroutily hlavou a často jsem slýchala – „to ne, u nás křídy jsou na malování.“ Myslím, že je to o hranici, kam dospělý nechá dítě zajít, ale nic špatného na tom nevidím, naopak v tom vidím podporu kreativity a zručnosti. Ještě si pamatuji, že v tu dobu jsem domů nakoupila hudební nástroje – bubínky, hrkačky, flétničky, koncovku,rytmická vajíčka, činelky atd…(v tu dobu jsem studovala muzikoterapii) a ucítila, že syn je na to nastavený a mělo to obrovský úspěch.
    Chtěla jsem říct, že mi s odtupem času přijde líto, že nám v Monte centru nikdo nic nevysvětlil. Jen řekli – to asi pro vás nebude. Žádné vysvětlení stylu zkuste později, nebo vydržte, to přijde časem. Myslím, že Monte systém naučí právě děti pořádku, uklízení po sobě, bez stresu respektovat svůj prostor pomocí oněch koberečků (téma věčně kritizované), na kterých si hrají apod. Když jsem však viděla, jak se lektorka snaží bez výsledku navést syna, aby dělal přesně to, co se po něm na tácku chce za činnost, přišlo mi to jako omezování svobody a tlak byl větší než radost. Teď jsem to asi pojala tvrdě, ale můj dojem takový byl. Asi jsme měli smůlu na lektorku. Tudíž chci povzbudit všechny maminky dvouletáků, ať vydrží, jestli mají ten POCIT, že je to tak správně a když ne, ať odjedou, jak jsem to udělala já a jedou doma svoji cestu s využitím nápadů Monte. Na delší diskusi by pak bylo podrobit kritice myšlenky paní Montessori a jejich aplikace dnes. Sama mám problém si některé konkrétní věci, co jsem zažila v centru se synem tehdy, napasovat do teorie paní Montessori. Což můžeme probrat na soukormém mialu, a´t nezatěžujeme tyto stránky. Krásné dny Iveta

  4. Deenakee dne 3.9.2013 v čase 18.44

    Také se připojuji. Nyní už starší a zkušenější. Ale ve dvou letech syna jsem se s montesuri aktivitami potýkala těžce, bavilo ho to, byl z nich nadšený ale použití pomůcek si prostě vykládal po svém a uklidit to bylo prostě nad jeho síly.
    Nyní mám dvouletou holčičku. Nemám mnoho času se ji věnovat (když většinu pozornosti na sebe strhává starší syn), ale její mentalita je úplně jiná. Zatímco syn potřeboval házet, bouchat a stavět. Naše holčička miluje skládání věcí do souvislostí a pomáhání mamince. Ale zase narozdíl od syna nevydrží u dané aktivity tak dlouho, za chvilku jde oběvovat něco dalšího.. Děti před druhým rokem mají čas soustředění maximálně několik minut…
    Takže shrnuto. Nemá cenu učit děti hrát si s tím či oním, když jejich mysl běží úplně jiným směrem. A celkově montessori je super systém a má mnoho dobrých nápadů – ale většina úkolů má jen jedno řešení. Montessori minimálně rozvíjí ten druh kreativity, který hledá více řešení jednoho problému. Děti, které si s jednou hračkou vyhrajou 5 způsoby jsou velmi tvořivé a v budoucnu se jim tato vlastnost bude velmi hodit. Ale nejsou to ideální adepti na montessori systém. Možná by jim více vyhovoval walfsorfský styl, nebo výchova pomocí příběhů a fantazie. Motivace pomocí hry (Hrajeme si, že hračky jsou jídlo a my je musíme najít dát si do své skrýše aby jsme měli zásobu jídla…, nebo musíme se strefit tím kamínkem do nepřátelské lodi…, nebo můžeme si hrát že jsme v restauraci a budeme se chovat u stolu jak v restauraci – Kdo bude číšník? U dvouletých někdy stačí začít něco dělat a hrozně se tomu smát, nebo dělat že nás to moc baví a dvouleťák to přijde vyzkoušet : )
    A ještě k té motorice. Montessori je hodně zaměřena na jemnou motoriku, podle psychologů se ale nemůže vyvinout, pokud dítě nedosáhne určitého stupně hrubé motoriky… takže pro dítě ve dvou letech je mnohem přínosnější běhat, skákat, lozit po čtyřech a házet kamínky, než přesypávat rýži ; ) (tedy pokud je to oblíbbená činnost nic proti tomu : )

    • Lucie dne 14.10.2013 v čase 21.44

      stopro souhlas. jen mám drobnou poznámku. nevím jak je to s tou souvislostí jemná hrubá motorika, u svojí dcery pozoruju totiž něco trochu jiného. hrubou motoriku máme velice špatnou. v 16 měsících se jí stále ještě nechce chodit, tedy asi 14 dní udělá pět samostatných kroků, ale už půl roku navléká na tyčky. nejdřív takové ty kroužky na silnou tyč, nyní máme už několik hraček typu drobné tvary na tenkou tyč. je u toho naprosto koncentrovaná, vydrží třeba půl hodiny (i víc) soustředěně všechny jeden po druhém sundat, nandat a znovu. stejně tak zapichuje takové ty hříbečky do direk. to syn neuměl podle mě ani ve dvou letech. každé dítě je úplně jiné. :-)

  5. Deenakee dne 3.9.2013 v čase 18.46

    Ještě bych ale chtěla napsat, že montessori (a vašinm stránkám) vděčím velký dík, protože jsem si ujasnila, jak chci aby byla zařízena domácnost a jak bych chtěla vychovávat děti k samostatnosti. Na to je montessori systém nenahraditelný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*