ZLOBÍ VAŠE DĚTI?

5.4.2012 Autor: Mili  Kategorie: Montessori doma  41x komentováno

Mé zamyšlení nad významem slova.

 

Předpokládám, že se to může brát jako určité slovíčkaření – neboli pojmenování určitého jevu. A proč o tom vlastně píši? Toto slovo nepoužívám a ani ho nemám ráda.

 

Co si pod pojmem zlobí představit? Všeobecně se dle mého užívá v situaci, kdy dítě ( píši záměrně dítě, jelikož je paradoxní, že u dospělých se nepoužívá! – což je dost vystihující ) nedělá to co od něj očekáváme – neboli dělá něco nežádoucího z našeho úhlu pohledu ( a opět je otázkou oprávněnost toho co chceme, a proč to dítě dělá ).

 

Takže se pod to dá shrnout naprosto cokoliv. Pojem zlobí, obnáší „1000“ možností různého chování. Navíc pro každý tímto označí něco odlišného ( dáno naší mírou toho co je pro nás přípustné ) a většinou je to souhrn mnoha různých věcí dohromady.

 

V naší společnosti je navíc velmi užíváno. Otázky kdy někdo vidí dítě a zeptá se ho, zda zlobí či je hodné, se vyskytují velmi často. Při jednom takovém dotazu se na mne má dcera podívala a říká: mámo, co to znamená, zlobí?

 

Druhou stranou mince je slovo „hodná“. Má to zakódováno mnoho z nás – být hodná holka. O výhodách či nevýhodách asi nemá smysl psát – hodně z nás asi chápe jak to myslím.

 

A co mně připadá na tom slovu tak divné a proč ho neužívám? Dle mého totiž neřeší daný problém, dítě nálepkuje a tím, že se pokaždé vztahuje na jinou činnost je pro něj naprosto nevypovídající. Je to hodnocení dítěte, které je negativní – ale my přece chceme pozitivní odezvu.

 

Zkusím to obrátit – můj manžel se vrací domů, stráví zde pět minut a pak mi oznámí že „zlobím“. Asi bych se chvíli dívala dosti nechápavě a zeptala se ho co konkrétně má na mysli. Toto se samozřejmě neděje – oznamujeme, co konkrétně chceme a nechceme. Tudíž, by mohla být, modelová situace, pod zlobím to, že není uklizeno, nemá večeři, zapomněla jsem něco udělat atd. Ale je přímá! Nemusím ale dedukovat – mohu vysvětlit. Dítěti tak tuto možnost bereme.

 

Nejvíce jsem se na tuto myšlenku zaměřila při jedné příhodě. Bylo to v dost stresujícím prostředí, kdy máme většinou strach o děti, jsme vystresované, dítě na tom není o moc lépe a samozřejmě se díky tomu občas projevuje přesně tak, jak nechceme. Když se navíc nudí, je to o to zapeklitější – čekání u doktora je toho skvělým příkladem. V této situaci jsem zažila malé dítě kolem dvou let věku, které lezlo po okně, házelo věcmi a dělalo mnoho zajímavých věcí, jen aby se zabavilo. Během 10min. jsem slyšela několikrát slovo, zlobíš – vyústěné jednou přes zadek, jelikož reakce byla – jak se dá očekávat – nulová. Po takovém zásahu se tedy rozhodně nezlepšila.

 

Dítě naprosto nechápalo, co se po něm chce, jelikož pokaždé to znamenalo něco naprosto jiného. Tudíž automaticky nepřestalo. Navíc nezlobilo z mého pohledu, jen nevědělo jak se zabavit.

Zkouším to přes metodu RaR a dle mého při užívání je vhodnější a produktivnější. Neupozorňuji na nevhodné chování – ale zdůrazňuji to, co chci – pozitivně. Nabízím alternativy – například s pískem stavíme bábovičky – házíme si balonky. Často nefunguje – takže musíme zabránit takovému stavu. Ale pokud upozorním dítě, že zlobí, nejsem si jistá, že přijde co má.

 

Navíc – díky Montessori jsem si uvědomila, že dítě to dělá s určitým cílem. Pro nás možná skrytým, nepochopitelným. Pak může docházet k interpretaci že ( 2leté dítě ) mi to snad dělá schválně! Nedělá – a možná pokud se mi podaří ilustrovat, jak a co k určitým věcem vede – a jak je možné jim předcházet, se na to budete koukat jinou optikou.

 

Mnohé to usnadní – nabídne vám to alternativy, jak nasytit potřeby dítěte, vyhnout se tak nežádoucímu chování, a přitom ho vést pozitivně. Snad i přiblíží, proč děti dělají, co dělají a jak je to naopak úžasné, co dokáží, proč a jak si jdou za svým. Občas bychom jim mohly závidět, jejich vůli, vytrvalost a odvahu – i když naše nervy občas mají jiný názor.

 

Výsledek je, že moje dítě „nezlobí“ – občas se nechová dle očekávání, to zcela jistě ano. Je to človíček, který se učí žít v našem světě. Občas se mu něco nevyvede tak, jak bych si možná přála, nebo jak vyžadují nastavená „pravidla“ v naší společnosti. A to je důležité – v naší. Mým úkolem je jí ukázat, jak v ní obstát. Ne ji „shazovat“. To jde ale nejlépe tím, že se pokusím jí naučit to dělat „správně“.

 

Ano, trpělivost je oč tu běží – a to je dle mého jedna z nejtěžších deviz nás rodičů. Občas ale když mi Ella něco vysvětluje popáté ( jelikož jí prostě nerozumím ) a je stále klidná a opakuje a opakuje dokud to nepochopím si uvědomím, že ona se mnou má trpělivost také. Tak to zkouším dělat stejně.

 

Možná si řeknete, že je to jen slovíčko, a o nic hrozného přeci nejde. Já to vidím jinak – a to měřítko dítě – dospělý je toho také zajímavý příměr.

 

Mili

41 příspěvků k ZLOBÍ VAŠE DĚTI?

  1. jarda dne 5.4.2012 v čase 9.16

    Jakkoliv jsem zvyklý používat toto slovo i u dospělých a to spíše ve významu „škádlení“, s článkem v obecné rovině souhlasím. Nemám nic proti slovu „zlobit“. Nálepkování je ale mor a do RaR nepatří. Stejně jako těch „pár přes zadek“, aby se „zlobit“ přestalo. Souhlasím, nic to neřeší.

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 13.13

      Myslím, že nepatří, pokud máme i jiné možnosti ;-) Navíc možnosti, které jsou přínosnější pro všechny. Ale toto je můj osobní dojem, každý může používat svá slova, která mu jsou blízká. Mili

  2. Kamila dne 5.4.2012 v čase 10.23

    Mili, ďakujem za výborný článok, sú to schody života, tieto tvoje odkazy… Kamila

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 13.14

      Kamilko, děkuji – kéž by to tak bylo ;-) Mili

  3. Hanka dne 5.4.2012 v čase 11.39

    Mili, nádherný článek, „zlobení“ taky nepoužíváme :-)

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 13.15

      Hanko, díky – jsem ráda, že v tom nejsem sama a někdo to cítí stejně ;-) Mili

  4. Silvie dne 5.4.2012 v čase 11.42

    Pěkně napsané. Také toto slovo většinou nepoužívám. A když někdo přijde a řekne malému: Slyšel jsem, že jsi dnes zlobil… tak rostu. Také jsem si říkala, „no, to se toho dozvěděl“ – nachtěl jíst, špatně spal? Prostě „zlobil“ má nulovou vypovídací hodnotu. Díky za články. Si

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 13.16

      Právě, cítím to stejně – proč plýtvat zbytečnými slovy, které děti stejně tak maximálně zprudí a ve výsledku nám stejně nedá odpověď. Mili

    • jarda dne 5.4.2012 v čase 20.58

      Tahle reakce se mi moc líbila – úplně vystihla to, co jsem já opomněl dopsat. Díky za ní!

  5. Mirka dne 5.4.2012 v čase 11.48

    Mili, opravdu skvělý článek, také za něj děkuji! Už ho mám vytištěný a dávám ho povinně přečíst babičce… Zrovna o tomto víkendu jsem to už nevydržela a musela jí zakázat používat tato 2 hrozná slova. Bohužel ona nechápe proč a je mezi námi kvůli výchově dusno… (S manželem se snažíme o RaR). Synek ať udělá co udělá, je hned „hodný“ nebo „zlobí“. Chudák to slyší asi stokrát za den. Takže článek přišel víc než v pravou chvíli, děkuji! Mirka

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 13.18

      Mirko, chápu, že pokud to cítíte takto, je to složité a rve to uši. Doufám, že se babička neurazí – ony to nemyslí zle, mají to prostě zažité – i pro nás je občas složité nepoužívat podobné věty. Ale i přesto rozumím tomu, že je to škoda – třeba se zadaří. Mili

  6. Kamila dne 5.4.2012 v čase 12.00

    Díky moc hezké zamyšlení, moc se od Vás učím, používám zlobit dost často a jak čtu velmi neoprávněně, jsem rád za Vaše stránky, velmi poučné a pro mě návod k přehodnocení mého chování vůči našemu živějšímu synkovi. Díky Kamila

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 13.20

      Kamilo, je to těžké – hlavně pro nás, pokud to máme zažité z dětství – ty věty naskakují automaticky. Hlavně nejsou moc efektivní – ale děti jsou trpělivé a my máme šanci každý den – budu držet pěsti. Ono je zajímavé i to, že když děti přestaneme vnímat jako „zlobivé“, jde to mnohem snadněji. Ale je pravda, že děti mají na rozdíl od nás často výdrž jako odsud na měsíc, ta moje je občas max. k nejbližším dveřím. ;-) Mili

  7. milovic dne 5.4.2012 v čase 13.01

    Takhle napsané to je jasné – ale být nad věcí i v konkrétní situaci a dělat to tak, aby si člověk nemusel za chvilku nic vyčítat .. kde přesně se to můžu naučit? ;)

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 13.22

      To neporadím, učím se sama každý den ;-) Je fajn, že děti nám ty šance dají a my můžeme zkoušet a učit se to zvládnout. Mili

  8. Petra dne 5.4.2012 v čase 13.04

    Mili, děkuju za další skvělý článek :-) Já se na Vaše zamyšlení vždycky taaak těším:-), protože výchovu vidím hodně podobně jako Vy, vlastně stejně. Taky nepoužívám zlobíš, děti nebiju, vychovávám je podle RABRu a Montessori a pro okolí jsem divná, ale nevadí mi to. Je mi naopak spíš líto dětí, kdy jejich rodiče tyhle informace nemají a ani je nezajímají. Jsem tak ráda, že tohle všechno vím a můžu děti lépe a chytřeji vychovávat ve zodpovědné lidi. Já už Váše stránky sleduju hodně dlouho, jste pro mne velkou inspirací, montessori aktivity dělám hodně podle Vás, máte opravdu skvělé nápady a vždy se těším na něco nového a Vaše zamyšlení jsou perličkou na dortu, jste opravdu skvělá, obdivuju Vás a Vaše stránky a jsem ráda, že o Vás vím, jste pro mne velkým přínosem :-) Už teď se těším se na Vaše další zajímavé zamyšlení :-) moc mne to baví číst.

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 13.25

      Petro jste moc milá, děkuji. ;-) Ale jsem jen jedna velké holka s jednou malou „cácorkou“. Mám spousty chyb, učím se každý den – a děkuji své dcerce za její úsměv a trpělivost. Mili

  9. Pady dne 5.4.2012 v čase 13.23

    Souhlasím se vším mimo to, že dospělým se že zlobí neříká. Říká. Manžel mi to třeba říká, ale tak že vím co to znamená. Napadá mě ale, že se někteří dospělí ptají i dětí, jestli je nezlobí jejich rodiče, nebo jim to přejí k narozeninám, aby je rodiče nezlobili- slyšela jsem to mockrát a taky nechápu. Mě ještě kromě hodný x zlobivý irituje nálepka „šikulka/šikovná“, ale to by bylo na samostatný článek. V dubnu nám tu začíná kurz RaR, tak se moc těším, že tu knížku trochu oživím.

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 13.32

      Pady – to je taky dobré :-D Mně na tom vadí i ta myšlenka, že se prostě předpokládá, že děti zlobí „automaticky“. To nám vadí skákání na gauči, pro něj je to prostě vybití energie a pohybu. Pokud nám to vadí ( což chápu – u nás také nesmí skákat na gauči ), máme jiné možnosti, to že zlobí mu od toho fakt neodpomůže. Je na nás jim ukázat cestu – je to těžké, o tom žádná. Ale ta cesta jaká nám vyhovuje je na nás – jen ty děti to hodně ovlivňuje.

      • Pady dne 5.4.2012 v čase 13.50

        Mě skákání po gauči vůbec nevadí;-)

        • Mili dne 5.4.2012 v čase 19.12

          ;-) A o tom to je – my máme trampolínu, takže většinou smí jen tam. Nebo jí dám matraci na zem. Mili

          • Pitrs a holky dne 12.4.2012 v čase 19.30

            mě také skákání po gauči nevadí – jak vyrostou budeme stejně kupovat nový :-) jsou to pro mě věci pomíjivé…
            trampolína je super – což mi připomělo, že ji zas vytáhneme ze sklepa ven :-)
            chápou že skákat po gauči u babičky se nesmí – tolerují to…

            snažím se tyhle „slova“ také nepoužívat, ale hrozně moc poslední dobou ujíždím s nervama ( v práci se mi zrovna moc nedaří, a ačkoli se snažím přelévá se to domů ) je mi to moc líto… nevím co s tím – občas fakt i ječím (posléze např i po pěti vteřínách si to uvědomím a připadám si jak hysterka – buď se omluvím, nebo dělám že nic – nemáte tip jak na to… prostě chci „neječet“ díky moc za vaše stránky

          • Mili dne 13.4.2012 v čase 7.53

            Dobrý den, děkuji za komentář. Je to velmi těžké – jsme unavené, do toho děti, které mají energie na rozdávání a my máme jen jedny nervy. Navíc mi přijde, že čím je starší – tím to je paradoxně občas náročnější ;-) Myslím, že omluvit se je určitě super, a to že to víte je opravdu skvělé uvědomění. Já jsem vždy říkala, že chodím kroužit :-D Když jsem byla unavená, měla nervy na pochodu a věděla jsem, že tu situaci nezvládám, a mohla bych vyletět, kvůli naprosté „zbytečnosti“ – něco rozhrabala, i když ví, že nemá – šla jsem si obejít pár koleček na zahradu – tam jsem se vydýchala – naklusala dovnitř a šla to teprve řešit. Mně to pomáhalo moc, snažila jsem se věci neřešit v prvotním naštvání – pak jsme prostě naběhly a spolu to třeba uklidily – což je ideální stav. I děti potřebují vědět, že se maminka občas rozlobí – já také používám slova, že už je toho na mne moc, nechci se s ní dohadovat a začínám se zlobit – ale snažím se to používat jakoby v klidu, než ta hranice přestoupí únosnou mez, jelikož pak už se to špatně zastavuje. Tolik k teorii ;-) U nás hodně pomáhá obracet věci v žert, ale každé dítko reaguje jinak. Přeji větší pohodu v práci. Mili

  10. Katka dne 5.4.2012 v čase 17.43

    Ahoj Mili,
    děkujeme za připomenutí :-) Občas mám zoufalý pocit, že ve všech třech bodech funkce „respektující montessori matka“ více či méně selhávám. Zkouším využít metody RaR a vysvětlit ročnímu Honzíkovi že jídlo a nádobí na zem házet nemůže, kostky a fazole ano. Ale ten rozmačkaný vařený kěták či houska vymáčená v čaji jsou mnohem zajímavější. Nabízím náhradní „vhodné“ aktivity a stejně co chvíli uklouznu v kuchyni po nějakém zbytku od oběda. Nevím, kde dělám chybu :-) Ale jsem vděčná za všechny montessori postřehy a RaR rady (hlavně za poznámku, že děti opravdu primárně nedělají to, co dělají protože nás chtějí zlobit), protože jinak by ze mě byla asi klasická uštvaná zoufalá matka.
    Držím palce tobě i tvým příznivcům. Katka

    • Mili dne 5.4.2012 v čase 19.15

      Katko, je ještě prďolka – jsi úžasná – a díky. Já občas narážím na fazole pořád – a nechci vidět co se skrývá za poklady jako rýže, hrášek a vše možné v těch nejtajnějších koutech kam se nedostanu :-D Naštěstí toto je zrovna věc, která mi nevadí, takže to mám jednodušší. A opravdu ten pocit, že to dělají s perfektním cílem a naprogramováním mi pomáhal hodně také. Že to dělá pro svůj rozvoj a ne pro to dostat mámu směr Bohnice – a že ví jaksi v ten okamžik lépe než já, co potřebuje. Mili

  11. Clara dne 6.4.2012 v čase 8.08

    cool!

  12. Lucie dne 6.4.2012 v čase 16.50

    přesně vystihnuté, větu tak co, byl jsi hodný? opravdu nesnáším nebo ty jsi hodný chlapeček. kdo to tady zlobí apod…. ufff. bohužel 70 ti letým dědečkům a babičkám to vysvětlovat nemůžu, už tak jsem za exota, protože „všechno dovolím“, ne, opravdu nedovolím všechno, ale o tom se bavit nelze. bohužel ty naše vyrespektované děti moc nesedí do obrázku „hodných“, umí si říct co chtějí a co nechtějí a to mnoha lidem nejde pod vousy… řeším teď co se školkou, kdekoliv jsem se ptala na přístup k dětem, tak mi bylo řečeno, že sice mají už 10 let kursy RaR, uvádí to ve svých plánech, ale „upřímně řečeno, paní, když je tady jedna učitelka na 25 dětí, tak to nejde, to si na to můžete hrát doma“ – a to jsme ve 40ti tisícovém městě… ach jo.. docela silně uvažuju, že školku zatím vynecháme, i když čekám miminko a tříletý syn by moc rád do kolektivu, je společenský..

    • Mili dne 6.4.2012 v čase 17.36

      Lucko, paradoxně si myslím, že je to naopak, že ty děti na to přistoupí lépe a když se to naučí – měly by učitelky „lehčí“ práci. Ale to je samozřejmě na diskuzi. Jsem ráda, že to tak necítím jen já. To je stejné jako se těžko obhajuje, že byť mé dítě může vše, není rozmazlené, jelikož ví a dodržuje pravidla. A umí se ozvat, to je fakt, ale to vidím jako plus, jelikož není drzá – jen prostě oznamuje daný stav věci. Přeji dobré rozhodování se školkou a pocity naprosto chápu. Mili

  13. Šárka dne 8.4.2012 v čase 14.38

    Dobrý den, Mili,
    myslím, že jste (jistě záměrně) bodla do vosího hnízda :) Ráda sleduju, jak jste si určitě všimla, Váš blog a Vaše aktivity a moc za oboje děkuju. Snažím se asi jako my všechny vychovávat své děti co nejlépe, i když se rovnou přiznám, že RaR moc nerespektuju :) Důvodů mám několik, ale to je do jiné diskuse. Slovo „zlobíš“ používám, a to jako souhrnné označení nežádoucího chování vůbec, prostě toho, co se nedělá, ale vždy za předpokladu, že vím, že i dítě ví, co mělo udělat, aby to bylo žádoucí, tzn. rýpe se v jídle, rozpatlává ho atd., místo aby jedlo = zlobíš s jídlem, protože nepapáš pořádně apod. Píšete, že dvouleté děti nedělají věci naschvál. O tom bych taky polemizovala. Na své dvouapůlleté dceři naprosto zřetelně vidím, že udělá něco, o čem dobře ví, že to dělat nesmí, a dívá se na mě s otázkou Co uděláš? Zároveň se přiznám, že v těchto a podobných případech opravdu nevím, jak se „správně“ zachovat. A nejde jen o takové „prkotiny“ jako skákání na gauči nebo vytírání podlahy dekou do postýlky, ale třeba o opakované bití mladšího sourozence (ano, motivace je jasná, chce na sebe upozornit za každou cenu, ale jak z toho ven?) Ale to už jsem se moc rozpovídala :) Prostě u nás zlobení znamená, když se v situacích, které to vyžadují, nechová podle toho, jak chceme my rodiče. I když je toto pojetí výchovy u určité části rodičů dnes vnímáno negativně, myslím si, že i pro pozdější úspěšné fungování ve společnosti je respektování obecných norem a pravidel nutné, takže by k tomu měly být děti vedené od malička. Otázka spíš je, jak nejlépe najít optimální způsob.
    Šárka

    • Mili dne 8.4.2012 v čase 15.49

      Šárko, děkuji za komentář. Určitě máte pravdu v tom, že děti chápou, že některé věci vyvolají reakci. Některé jsou ale pudové a mají svůj důvod, který mi nemusíme odhalit. To je standartní patlání v jídle, nebo lití pití do jídla – tyto věci mají i vysvětlení a překvapivě i opodstatnění – co tím dítě sleduje a proč to dělá. Ač se nám to nezdá, má to svůj smysl a dítko se tímto pro nás „nežádoucím“ způsobem rozvíjí. Na některé jsou i „fígle“, kterými můžeme určité věci „nahradit“ a „nežádoucí“ chování tím upravit, nebo omezit. Ano, děti jdou totiž za svým cílem, jsou perfektně naprogramované a vědí, co pro svůj rozvoj potřebují a ti vytrvalí si najdou cestu vždy. Bohužel pokud to nevíme, bereme to jako naschvál, ale je to jen uspokojení momentální potřeby a rozvoje dítěte. Tou druhou věcí, kterou zmiňujete může být opravdu upozornění na sebe a s tím se bojuje hůře – dítko ví, že vyvolá reakci a je velmi rychlá, takže samozřejmě účinná. I tak si myslím, že i z těchto dětí vyrostou respektující jedinci, právě proto, že respekt je veden vůči nim – mají ho od koho odkoukat. Navíc u Montessori je respekt k druhým a dodržování pravidel jedním ze základů výchovy a toho co jim chceme předat. Ale jak říkám, každý máme svou cestu, třeba dokáži nastínit jak umožnit dítěti uspokojit své potřeby a tím minimalizovat nežádoucí chování. Mili

      • Katka dne 10.4.2012 v čase 19.10

        Je to těžké. Také často přemýšlím, kdy naplno „respektovat“ a kdy už je potřeba natvrdo určit hranice. Ty se také snažím určovat s respektem, ale někdy se to těžko odhaduje či poznává. Klaním se před všemi rodiči, kteří to zvládli s respektem k potřebám dítěte i svým :-)

        • Mili dne 10.4.2012 v čase 19.32

          Katko, jo to je výzva. Máš pravdu – mám dojem, že každý den se objeví něco nového – staré se mění, jak roste. Myslím, že „bojujeme“ všichni s menšími či většími úspěchy. Ale každý den je nová šance, i já čekám, kde mne Ella převeze a co mi hezkého připraví :-D

          • Iveta dne 13.9.2012 v čase 21.10

            Mně se strašně líbí, jak opakujete „Každý den je nová šance.“ Protože i já jako rodič často chybuji. Montessori teprve objevuji,takže nemůžu zaujatě říci s čím souhlasím a s čím ne. Každopádně se mi vaše články moc hezky čtou….
            S tím „zlobením“: používám to já i okolí často a nikdy jsem si neuvědomila to,co píšete,že je to vlastně strašně negativní slovo neurčující konkrétní věc nebo činnost, která nás na dětech irituje…. zkusím se polepšit a neužívat ho již více. U rodičů a ostatních to bude problém,protože at chceme nebo ne,opravdu je toho v nás tolik zažitého …. :/ v dobrém,ale bohužel i ve špatném…. Vidím to na sobě,když se rozzlobím,co ze mě lítá….. je to hrůza a slyším v tom svoje rodiče a řeči,které jsem pak jako starší nesnášela!!! tak proč to říkám,automaticky,když s tím rozumově nesouhlasím a chci to přece dělat jinak, klidněji,líp…? :-( Je to těžká práce být rodičem a upřímně obdivuji všechny, kteří jsou schopni vychovávat bez křičení nebo jedné po zadku…. Taky právě „bojujem“ s tím ubližováním sourozenci….

          • Mili dne 13.9.2012 v čase 22.19

            Ivetko, moc díky za milý vzkaz. Věřte tomu, že každý rodič „chybuje“ a hledá tu nejlepší cestu. To nejvtipnější na tom je, že když ji najdeme, tak děti udělají vývojový skok a hledáme nanovo :-D Občas si říkám heslo Montessori – chyba je přítel – ne vždy mne to uklidní a tak si říkám, že prostě mám šanci druhý den. A jelikož mi je dává Ella – musím jí to vrátit a snažit se také. A to co říkáme je zažité právě proto, že jsme slýchaly to stejné tak často a tak dlouho. Je to těžké, sama si občas říkám, co jsem to vypustila z pusy. Ale tím zažitým se stává až to opakované, takže se učím a snažím. Přeji mnoho krásných nových dnů! Mili

      • Martina dne 12.5.2012 v čase 18.21

        Mili, a proč teda lijí pití do jídla? Mám holčičku 20 měsíců a lije všechno všude, nejradši přelívá z malinkých nádobek do ještě menších, a do jídla si samozřejmě nalije čaj, když ho má po ruce… Zem v kuchyni kolikrát vypadá jak ve chlívě, když jí teda dovolím to její přelívání a ona to pak ještě rozťape botkama:) „Zlobíš“ používám bohužel často a štve mě to, kolikrát si uvědomím, že zrovna ani „nezlobí“, jen udělá něco, co mi nesedne do toho, co potřebuju dělat zrovna já… A jak nastavovat hranice, to netuším, nevím, jak jí vysvětlit, že nemá házet jídlo na zem, třeba, jak už tady někdo psal… je to boj, ale chtěla bych ho kvůli ní i kvůli sobě zvládnout. Díky za inspiraci.

        • Mili dne 14.5.2012 v čase 8.16

          Dobrý den Martino, právě kvůli fascinaci vodou. To je hlavní důvod. Mnoho dětí díky tomu využije jakoukoliv možnost jak s ní experimentovat a díky tomu často lijí pití do jídla. Je fajn mít doma připravené aktivity s vodou v tomto období pořád, aby si potřebu nasytily. Vody stačí malinko a musí se jim ukázat jak s ní pracovat a co je mimo pravidla. Pokud háže jídlo na podlahu, jídlo bych jí odebrala s tím, že má hotovo a již nemá hlad. Jakmile mi vyjde chvilka, určitě napíši článek jak jim práci ukázat a jak vyžadovat dodržování pravidel. Mili

          • Martina dne 14.5.2012 v čase 9.55

            Dobrý den, Mili, díky moc za reakci. Já myslím, že ona to lití vody po zemi nedělá schválně, je vidět, že se snaží přelívat do nádobek a pak to třeba někam odnést, a přitom to vycebrá. Ale rozhodně bych uvítala tipy na to, jak takhle malým dětem vysvětlit, že si po sobě mají uklidit, než roztahají další hračky – vrátit kartičky do košíku a podobně, jak správně vysvětlit, že se něco nedělá a jak účinně vyžadovat dodržování pravidel. Na ten článek se opravdu těším a děkuji.

          • Mili dne 14.5.2012 v čase 10.04

            Marti, vynasnažím se co nejdříve. ;-) Super je, že vidíte, že to nedělá schválně, možná by stačilo mnohem méně vody a ohraničeném prostředí – třeba tác. Nepotřebují hodně, důležitá pro ně je voda samotná. Stačí opravdu malinko, aby se předešlo vylití, než se naučí to přenášet správně a zlepší se jí koordinace. Zkuste, třeba to bude lepší. Na tác vždy patří utěrka, aby vylité mohly po sobě utřít. A samozřejmě jim nejdříve ukázat, jak s tím pracovat, co dělat pokud vylijí a pod. Mili

  14. ofelieee dne 12.4.2012 v čase 21.18

    Moc inspirativní čtení, děkuju. Dalším problematickým slovem je pro mě „rozmazlený“. Co to je? Mýmu synovi je rok a to slovo jsem slýchala od jeho narození – nejvtipnější bylo, když se probudil a začal plakat, tak „tam nesmíš hned jít, ať si ho nerozmazlíš“… a tak jsem se zamýšlela… a doteď nevím, co znamená být rozmazlený? Ale to jen tak bokem…

    • Mili dne 13.4.2012 v čase 7.56

      Ano, je zvláštní, jak generaci našich rodičů vsugerovali, že miminko se nesmí chovat, mazlit – jinak se rozmazlí. Myslím, že se zde zaměňují dvě věci, dítě milovat, a dítěti nedat hranice. Nevím proč se má za to, že když dítěti dám svobodu – že ji zneužije. Zneužije ji v případě, že nemá nastavené hranice v kterých se pohybuje – ale to jen proto, že díky tomu se mu hůře orientuje. Jen chovejte, mazlete – není nic hezčího ;-) Mili

  15. Monika dne 25.4.2012 v čase 11.52

    Jsem prvně matkou, malý má přes sedm měsíců a já se obávám, jak budu zvládat jeho výchovu. Odpověď již mám:)- s vaším webem to půjde snáz, máte zde skvělé rady a tipy- děkuj. Monče

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*