Podeľte sa o skúsenosť: ako riešite ukladanie hračiek-aktivít, ak máte viacero detí?

3.9.2013 Autor: Katarína  Kategorie: Extra, Skřítci zvědavci Štítky: 10x komentováno

Dnes prišla ďalšia zo zaujímavých otázok. Tieto Vaše otázky a komentáre si veľmi vážim – neuveriteľne ma nútia uvažovať, pátrať, pozerať na veci inak a veľa sa z nich učím.  Tu je tá dnešná od Michaely:

„Jak veškeré tyto materiály (tj. na aktivity) skladujete, vím, ze má mit dítě vse v dosahu,aby si mohlo vybrat, co jej zaujme, přemýšlím stale jak to udelat vzhledem k tomu, ze dceři je 2,5 a synovi 14 měsíců, takže vse bere a vyndava a já raději dceři nabízím a vydávám z horních míst z „bezpečnostnich důvodů“, mohla byste se rozdělit o osobní zkušenost?“

Obdobná otázka sa vyskytuje často, v rôznych aspektoch. Napríklad Lenka sa pýtala:

„U nas je problem aj tym ze je tych veci vela. Ako riesit ked mate jednu malu detsku izbicku a dve deti s rozdielnymi zaujmami danymi vekom i zalubami?“

Dnes odpoveď bez Vašej pomoci nezvládnem (máme zatiaľ iba Gabka) – myslím, že téma je aktuálna pre mnohých rodičov.

Takže, ako riešite dostupnosť aktivít i hračiek, ak máte v rodine viacero detí? Kam ich ukladáte? Podeľte sa, prosím, o to, čo funguje (i nefunguje) u Vás. 

 

 

Zatiaľ pripájam prehľad toho, čo som našla tu na našom webe k danej téme.  Odporúčam prečítať si aj originálne príspevky, aby niečo nebolo vytrhnuté z kontextu, ale uvádzam citáciu, o čom to môže byť.

„Všeobecně si myslím, že ty mladší děti se mnohem lépe přizpůsobí už zajeté rodině a odkoukají systém, který v ní panuje. I tak je fajn, zkusit to zjednodušit i pro ně, co to jde. Výhodou je, že starší dcera je už samostatnější, lépe se dostane do vyšších přihrádek a podobně. Takže bych zkusila pro miminko připravit ty nejspodnější, aby nenarušovalo zatím prostředí starší dcery. Jinak dle mého je fajn i vymezit určitý koutek pro miminko – který je jeho a dcerky – což v malém prostoru bude to nejobtížnější. Názory na tuto věc se liší, ale pokud bych byla v této situaci, určitě bych se snažila obhájit dětem trošku svého nerušeného prostoru“.  (Autor: Mili, nájdete na http://www.montessoridoma.cz/?p=8064)

„Co jde, určitě schovat z dosahu, co schovat nejde nechávám „osahat“ pod dozorem případně učím obsluhovat a vše ostatní je volně k dispozici – u prvního dítěte se mně to stoprocentně osvědčilo, teď testuju na druhém“ (Autor Hanka, nádjete na http://www.montessoridoma.cz/?p=8028)

„Já teda dospěla až do extrému, že schovávám i puzzle, různé skládačky, některé montessori hračky. Starší dcera neobratným zacházením třeba puzzle dost často smíchala, omylem shodila do krabic s jinýma drobnosběrnýma hračkama a bylo vymalováno, nikdy se už všechny díly nenašly a puzzle se muselo vyhodit. Mladší batole už snad ani nekomentuju. Moc to neodpovídá principu montessori připraveného prostředí, ale líp se nám od té doby uklízí, pro děti není uklízení tak složité. Když chce batole nějakou speciální dražší či „drobnosběrnou“ hračku, stoupne si ke skříni, zavolá a společně potom tu, kterou chce, vybereme. Starší si řekne. Od té doby máme rozbitých a zničených hraček daleko méně“ (Autor Eva U,  nájdete na http://www.montessoridoma.cz/?p=8028)

„Také jsem pro bezpečné uložení, konec konců jsem přesvědčená, že to prospívá i dospělým, že si na díky tomu líp uvědomí, co má pro ně samotné hodnotu a co nikoli. A že někdy ta vnitřní cena, kterou jsme si mysleli, že věc pro nás má, pomíjí ve chvíli, kdy věc na očích nemáme. Měla jsem po mamince dva hrnečky… lpěla jsem na nich a pak se objevilo v naší domácnosti první batole a hrnečky putovaly dozadu na horní poličku v kuchyni, když tu bylo druhé batole, tak jsem je přesunula v krabici na půdu. A víte co? Teď se třetím batoletem jsem si uvědomila, že mi ty hrnečky vlastně vůbec neschází, že v nich moje vzpomínky na mámu ukryté vážně nejsou :) a tak putovaly do bazaru. A naopak jsem si uvědomila, že jiné věci tu hodnotu mají, takže se těším, až je z té půdy zase jednou přinesu dolů “ (Autor Martilli, nájdete na http://www.montessoridoma.cz/?p=8028)

„Musim vsak povedat, ze je to asi v realnom zivote aj o kompromisoch, najma vo viacdetnych rodinach. Ak mate vsezrave a vsadevyliezajuce batola, tak asi misky so strukovinami i farby a noznice, ci malicke puzzle isto date co najvyssie aj ked viete ,ze tam ani starsi surodenec nedociahne.“ (Autor Lenka, nájdete na http://www.montessoridoma.cz/?p=8011)

10 příspěvků k Podeľte sa o skúsenosť: ako riešite ukladanie hračiek-aktivít, ak máte viacero detí?

  1. usporadani dne 3.9.2013 v čase 20.56

    Moc dekuji a těším se na další příspěvky. M.

  2. Den dne 3.9.2013 v čase 21.04

    Ahoj.
    Tak zkušenost dvojmaminky – Starší 3 a pul a mladší rok a pul. Starší teraz nastupuje do školky, tak nejnáročnější fázi máme za sebou ; )
    My jsme uložný nábytek řešili tak – že jsme koupili policové skříně (dřevěnou knihovnu) bez dvířek skoro až ke stropu od Idei a jednu skříňku s krabicovým systémem od ikei….
    Na první police jsme dávali pro mimčo na vyšší pro staršího a na nejvyšší hračky, které si hrají pod dohledem (plastelína, která zapadá do kobberce, barvy, a právě to zmmíněné puzzle, které je ptom potřeba důkladně uklidit). Když si Jurko poví, sdělám mu co je potřeba. Pokojík je příliš malý aby měl vše stále po ruce.
    Proto je dobré mít police až po strop, do těch vysokých přihrádek se dají dát naše dospělácké knihy, nebo koupit hezké krabice a dát do nich hračky, které zrovna děti nemusí (a zbytečně zabírají důležité místo), ale za pár týdnů budou opět oblíbené.

    Když děti povyrostly a dcera začala chodit (a tím pádem vyhazovat věci skoro ve stejné výšce jako syn) tak jsme přikoupili ještě jednu dřevěnou knihovnu a nakoupili jsme spoustu látkových krabic v ikei (oranžové a zelené)
    jedna policovka je Juliina jedna Jurova… Drobné hračky mají v malých krabicích označených obrázkem, velké věci (jako plyšáky ve velkých krabicích a montessori aktivity mají ve druhé polici.. každý dle svého věku..
    Vypadá to velmi pěkně uspořádaně (protože krabice jsou jedné značky…Julinak má oranžové a Juro zelené)
    Jedna krabice je vymezena na knihy. I když Julinka jde hrabošit, rozhraboší většinou jen jednu krabici, ne všechny věci jako před tím.
    Zároveň na jednu plici vystavuju hračky, které jsou jejich věku přiměřené a mohou je zaujmout, nebo se s nimi hrají…
    Hračky, se kterými se nehrají, dávám do polic nahoru, nebo uplně pryč. Hračky drobné a potenciálně nebezpečné mám taky výše a děti si je vyžádají, když chtějí… v ikea krabicové sestavě máme lego, kostky, autíčka… a výtvarné potřeby.. Kdo má hodně místa určitě se užije aj více , ale nám se už vešla do pokoje jen jedna. Navíc teda systém obyčejné dřevěné knihovny a spousty látkových krabic vyjde levněji a nabízí více prostoru (až ke stropu)
    Jinak děti mají stoleček s dětskými židličkami (jedna má uřezané nohy, aby byla menší a mohlo si na ni pohodlně sednout i roční batole)- na stolečku mají pastelky a papíry. V koutku mají kuličkový vak a nad ním poličku s knížkami a lampičku, kde sedíme při společném čtení.
    U jídelního stolu má Jurášek rostoucí židli na kterou v pohodě sám vyleze a už brzy ji bude mít i Julinka
    Děti mají vlastní věšáčky na bundy a koš na batůžky i svou poličku na boty.
    Musím říct, že mezi dceřinným půl rokem (kdy začala být mobilní a vše rozhrabovat) a rokem a pul, kdy už ji zajímá i uklízení a uspořádání, montesoori výchova moc nejela, co jsem se synem vytvořila a uklidila, to ona brzy rozházela…(takže montessori aktivity se děly spíš na bázi práce s maminkou – společný uklid, vaření, praní)
    Ještě se nám vyplatilo udělat malému nerušený koutek. V cestovní postýlce, u jídelního stolu, nebo na pohovce, kam malá ještě nevyleze…
    Také u nás teraz začaly frčet obrázkové kartičky – co kde kdy a jak – které Jurovi říkali to co má dělat- když jsem se mu zrovna nemohla věnovat. Stačilo říct koukni se na obrázek, co tam je… Když to budeš mít vše hotové (např. oblékání) půjdeme ven /hrát si/ přečteme si pohádku (vím že odměny nejsou montessori, ale kdo má kluka antioblíkače ví, že bez nich to moc nejde : ) Senzitivní období na oblékání asi vynechal : )

  3. Den dne 3.9.2013 v čase 21.09

    Ještě bych podotkla, že věci mají do krabic opravdu roztříděné (tzn. ne všechno v jedné krabici) Mají krabičku na vláčkodráhu, na figurky z lega, na kuličkodráhu, na potřeby pro panenku, na kostky… atd.. Mají na nich i nálepky , ale obsah jde vidět i shora… a děti si už pamatují co kde mají.
    Vše je na svém místě a děti se v tom bez problémů orientují. Hlavně se snažím, aby si nevytahaly moc hraček naráz, ale aby danou krabičku, nebo aktivitu nejdřív uklidili, než si vytáhnou další. Což se ne vždy podaří : )

  4. Katarína dne 4.9.2013 v čase 8.54

    Kopírujem z FB od Šárky:
    „Mám děti ve věku 4 a 2,5 roku. Dříve jsem věci, které by malý zničil, dávala na horní police, kam nedosáhl, dneska už mají oba k dispozici vše )mluvím tedy o Montessori materiálu a hračkách). Ale spíš řeším vzájemné zasahování do práce. Jeden druhému neustále rve něco z ruky, navzájem si boří třeba kostky nebo puzzle. Ale na to asi žádná rada není, co? :)

  5. Katarína dne 4.9.2013 v čase 8.55

    Kopírujem z FB od Petry:
    „Já jsem šla opačnou cestou – dříve bylo k dispozici téměř vše, dnes dávám na horní police – je to hodně o povaze dítěte.
    Jinak co se mi osvědčilo – jak chci, aby se choval k menší ségře, tak se musím chovat já k němu. Dost tyhle věci kopíruje. Nemůžu říct, že by mi to šlo nějak na sto procent, takže už hodněkrát jsem se „slyšela“ (samozřejmě teda v dobrém i špatném slova smyslu)“

  6. Katarína dne 4.9.2013 v čase 11.48

    Kopírujem z FB od Domček Lesníček:
    „U nás v lesnej „škôlke“ fungujú montessori koberčeky a môžu fungovať aj doma :)

  7. Katarína dne 4.9.2013 v čase 11.52

    … a význam používania koberčekov v tejto súvislosti krásne ilustruje tento príspevok, ďalšie skúsenosti potom v komentároch: http://www.montessoridoma.cz/?p=15787

  8. Katarína dne 6.9.2013 v čase 9.27

    Ďakujem všetkým, čo sa podelili – vaša skúsenosť pomôže nám všetkým! K.

  9. Jana L. dne 6.9.2013 v čase 22.22

    Já jsem také „dvojmaminka“. I u nás se řeší nedostatek prostoru, nedostatek času (hlavně u maminky :o ) ) a kupa netrpělivosti, zvědavosti a zvídavosti v podobě dvou kluků (5 a 2,5 roku). U nás oddělování aktivit funguje tak ze 20-ti procent. Jinak chce Martínek (2,5) dělat vše, co dělá Petřík (5) a ideálně na shodném materiálu (stříhání, lepení, malování… přelévání, navlékání). Takže u nás máme skoro vše dvakrát – i když se snažím, aby to byla alespoň malá obměna, málokdy mi to projde :o ). Snažím se tedy, aby byly materiály a tvoření takové, kde základní věci jsou stejné/podobné, ale děláme podobné věci s rozdílnou obtížností (geoboard – starší dle předloh, mladší vyndavá kolíčky, zkouší pevnost gumiček). Pokojíček teprve přetváříme, takže určitě vyhrají police, ale i šuplíky (tam ukládáme věci na malování, modelování, pomůcky na hudebku – každé ve svém šuplíčku). Já mám zatím vše potřebné asi ve třech krabicích a uvnitř v pořadačích. Jedna krabice jsou jen materiály na tvoření (látky, krepáky, vlnitá lepenka), další krabice už obsahuje vytvořená dílka – tam zatím bojuji s členěním (zda „matematika“, „písmenka“ – nebo „hmyz“, „dinosauři“, „auta“). Třetí krabice je „vše mezi první a druhou“. Občas trochu chaos. :) Nejvíce se mi osvědčilo, když večer v obýváku různě rozmístím aktivity – třídění, přelévání, puzzle. Kluci ráno vstanou a hned se vrhají do průzkumu a plnění úkolů :) .
    Nedaří se mi zavést „koberečky“ a vydobít každému osobní prostor. Snad se ale postupně zadaří, až dořešíme pokojíček, kde snad bude mít každý klidný koutek alespoň na své vlastní posteli (teď máme jednu vyvýšenou a pod ní matraci na zemi, ale oba chtějí spát spolu dole :o )). J.

  10. Misa dne 9.9.2013 v čase 21.24

    Ted jsem si uvedomila, ze co zacala mladsi dcera chodit a lezt do vysek, skoro jsme prestali se specialnimi aktivitami. Hodne casu na starsi dceru ubylo, kdyz mladsi prestala tolik spat pres den. Moc by se mi v te dobe hodilo, aby si mladsi vzala na chvili babicka. Skoro vsechny veci mame v dosahu obou, jenom veci na vytvarku mam vysoko, protoze by nam z toho za chvili nezbylo nic. Proti vsetecnym rukam mladsi dcery (16 m.) hodne pomaha, ze mame vetsinu veci nejak zabalenych – v zaviracich pytlikach, ruznych krabickach. Nejsou dostupne na 100%, ale starsi dcera (3,5 r.) je ma docela perhledne. A dneska jsem si uvedomila, ze sama rika, ze ma hracky (klasicke ) a hry (vetsinou vyrabene doma). Vic ji zajimaji hry :-) Pak mame samozrejme krabice na drobne jednodruhove hracky (vlacky, lego, hudeni nastroje…), ty jsou zavrene ve spodnich policich skrine. Otevrit ji umi obe, ale kdyz to mladsi nevidi, moc ji to nelaka.
    Jak je napsane vyse, resili jsme obdobny problem s puzzle – neustale nejaky dilek chybel. Tak jsem je dala do sacku http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/80251382/ a ted uz s nimi muzeme jit i k vode. Jedine, co je ted potreba hlidat, aby je hned ulozili a nenechali lezet. Ale to je se vsemi hrackami.
    A jeste musim dodat, ze cast hracek a knizek mame ulozenou mimo dosah (velka skrin, pod posteli) a obcas provedeme vymenu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*